Autor: Michal Juránek

Dohořívající zbytky statku p. Antonína Žáka č. 20 (vpravo) a stavení p. Emila Musila č. 21 (vlevo) při zničujícím ohni dne 30. září 1941, kterému padlo za obět‘ sedm obytných stavení ve spodním konci naší obce. Ještě v roce 1930 hospodařil na téměř 24 ha statku č. 20 p. Vilhem Žák, bývalý starosta obce (zvolen v r. 1919, obec vedl do r. 1923). Ve spodní části tohoto listu si můžete prohlédnout protokol o převzetí obecních účtů p. Vilhemem Žákem od předcházejícího starosty p. Františka Svobody č. 12. V době požáru byl majitelem statku již syn Antonín Žák, který jej následně přestavěl do jiné podoby. Domek v levé části snímku, ke kterému náležely téměř 4 ha pozemků, znovu po ohni postavil již zmíněný p. Emil Musil, jeho tehdejší majitel. Pro tento domek byla dlouhá léta používána přezdívka „U Librů‘. V r. 1880 byl totiž jeho majitelem Jan Libra z Věcova, v r. 1910 pak jeho mladší syn František. Tak jako mnoho jiných, i on se nevyhnul narukování do 1. světové války. Domů se však již nikdy nevrátil. Byl prohlášen za mrtvého a jako pravděpodobný den jeho úmrtí byl stanoven den 1. Listopadu 1916. V tu dobu do místní školy docházely tři jeho děti (nezjistil jsem, zda neměl rodinu početnější) – ty však, společně s jeho ženou Františkou, marně čekaly na jeho návrat. Během posledních let jsem prostudoval innoho listin a podobného materiálu – u některých jsem se i zasmál, některé byly smutné – věřte však, že ze všeho nejsmutnější bylo pročítání tzv. „polních lístků‘ z 1. světové války, ve kterých se hospodář loučí s dětmi a ženou v předtuše, že je již více nespatří. Pan Emil Musil je jako majitel uveden již v roce 1930, dům znovu postavený po ohni později zrekonstruoval p. Jiří Houdek, manžel vnučky p. Emila Musila – Zdeny.

Takto vypadal grunt p. Augustina Hemzy č. 24 po zničujícím ohni, který vypukl ve spodním konci dne 30. září 1941. Fotografováno přibližně z místa, kde dnes stojí domek p. Jinka Ladislava č. 10. Právě z čísla 24 oheň vzešel a rychle se rozšířil na dalších šest obytných budov. Při ohni došlo i ke ztrátě lidského života. Takto je toto neštěstí popsáno v obecní kronice: „Nemilosrdný oheň si vyžádal i obět‘ na životě. Při záchraně svého skrovného majetku utrpěla služebná Božena Hájková z č.p. 24 těžké popáleniny a v poličské nemocnici zemřela. Zanechala malého synka Pavla. V ohni uhořelo značné množství domácího zvířectva a několik kusů skotu.‘

Snímek pořízený bezprostředně po ohni ve spodním konci dne 30. září 1941, nabízí pohled na zničené stavení p. Karla Svobody č. 74. V pozadí vpravo lze rozpoznat zbytky gruntu p. Antonína Žáka č. 20. Situaci, v níž se ocitli všichni nešťastníci, nejlépe vykresluje část zápisu v obecní kronice: „Blížící se zima nutila postižené občany k rychlé asanaci shořelých objektů a zajištění provisorního bydlení rodin. Byla uspořádána veřejná sbírka na pomoc vyhořelým a obecní zastupitelstvo se usneslo přenechati jim z obecního lesa minimální potřebu stavebního dřeva. Chmurný je konec tohoto roku a je naším přáním, abychom od podobné katastrofy byli uchráněni.‘

Dohořívající zbytky gruntu p. Augustina Hemzy č. 24 při katastrofálním ohni spodního konce dne 30. září 1941. Pohled z humen. O následcích ohně se v obecní kronice můžete dočíst toťo: „Shořelo stavení August. Hemzy č. 24, Karla Svobody č. 74, Josefa Žáka č. 22, Josefa Skalníka č. 23, Emila Musila č. 21, Antonína Žáka č. 20 a Jaroslava Dufky č. 19. Ohněm byla ohrožena i školní budova, kterou se podařilo, dík obětavosti hasičů, uchrániti.‘

Nastával podzim. Hospodáři po vyčerpávající práci sklidili úrodu do stodol, vybírali brambory, orali a seli žita. Bylo sucho a v den 30. září vál ostrý jihovýchodní vítr. Nikdo netušil, jak zlý den to bude pro zdejší obec. Ke třetí hodině odpoledne lidé pracovali v polích. Náhle se valil do vesnice oblak hustého dýmu a ozvaly se hlasy: ‚Hoří! Hoří!‘ – ‚Kde?‘ Černý kouř vystupoval ze stavení Augustina Hemzy č. 24. Takto popsal v obecní kronice jednu z největších tragédií naší obce – požár spodního konce dne 30. září roku 1941 kronikář Rudolf Weber. Shořela stavení č. 24 (odkud oheň vyšel), č. 74, č. 22, č. 23, č. 21, č. 20 a č. 19. Atmosféra snímku plně vystihuje hrůznost tohoto okamžiku. Náves zavalená hustým kouřem, množství přihlížejících a zděšených lidí. Hospodář vypřáhl koně z pluhu a spěchal s nimi na náves, kde je nechal stát. Na hrázi rybníka pobíhají zasahující hasiči mezi rozpálenými motorovými stříkačkami. Oheň nenasytně požírá jedno stavení za druhým. Jen velkou obětavostí hasičů se podařilo uchránit školu. Služebná v č. 24 Božena Hájková vbíhá do hořícího stavení, aby zachránila alespoň něco z toho mála, co vlastnila. Ukrutný žár ohně jí způsobil popáleniny celého těla (byla převezena do nemocnice v Poličce, kde zemřela). Nepodařilo se vyvést několik kusů skotu, v plamenech hyne značné množství domácího zvířectva. Co k tomu dodat? Snad jen poslední větu z popsaného listu zmíněným kronikářem: ‚Chmurný je konec tohoto roku a je naším přáním, abychom od podobné katastrofy byli uchráněni‘.

Je 3.7.1969 a zuberští hasiči se vracejí z Olešné ze slavnosti Božího Těla. Tak jako vždy je třeba zastavit a vzdát čest u pomníku „padlých‘, kde v létě roku 1964 padla celá zuberská vláda. Co se zde tenkrát událo, vypovídá část hodového kázání roku 1964: „Jednou v létě o funuse, neměls v sobě ani trochu trudu, když jsi v Olešné vypil celou zásobu rumu. Byla přitom celá zuberská vláda, po vypití se u šípkového keře kácel každý jako kláda. Když domů jíti neměli sil, musel Frantík Skalníků dom pro koně jít. Když Frantík s koňmi přijel, říkal – a ted‘ to vezmem zkrátka, ale jak naložíme Drábka? On váží nejmíň metrák, tak na něj k naložení vzali venhák. Tu prdelou pohnul koník, ted‘ na řadu k naložení přijde Lojzík. Ještě žes neměl rohy, vždyť ti z fasuňku vylízaly nohy. Hodili na něj kus sena, vždyť ty jsi JZD předseda. Vašek zátím v stínu keře dřímal, když Frantík s Bártkem všechny zde padlé v duchu proklínal. Tu volají: „Zde je ještě rumu flaška, jak se napijem, půjdem naložit Vaška!‘ Od vlaku chodili lidi právě, když tam Míchálka našli v trávě. Každý z vás v životě udělal nějaké chybičky, co bylo tam, bylo tam a nemusel zde s tím krmit rybičky. Domů už musíme spěchat, ale Míchálka zde přece nemůžem nechat. Na humnech udeřil na držák koník, zde přeci přijde složit Lojzík. Že byl ten den velmi horký, Lojzík vám byl od Míchálka celý mokry. Lojza křičí: ‚Jděte mi vy hasiči všichni k šípku, z tohohle budu mít nejméně 14 dnů chřipku.‘ V kuchyni si těžko sedá a říká: ‚My tam máme ještě pět fůr sena.‘ V křečích se chytá trámu „a na Pasekách máme ještě všechnu slámu‘. Tohle berane byl zase podnik, na důkaz toho nám padlým Olešáni na tom místě postavili překrásný pomník. Nechcete-li tornu věřit lidičky, mohli jste se přesvědčit, že tam byl krásný věnec letos na dušičky.‘ Účastníky pietního aktu tenkrát byli: z levé strany – František Kostecký č. 15, František Žák č. 31, Josef Svoboda č. 63, řidič traktoru Miroslav Dvořák č. 25, salutující na voze Josef Dvořák č. 39, vedle Kubík Stanislav č. 67 a Šenkyřík Miroslav č. 8. Několik hodin poté zemřel při nakládání sena pan Josef Dvořák č. 39.

Je 1. července 1973 a zuberští požárníci oslavují 80. výročí založení sboru. Po nezbytných projevech, ve ktery’ch byla zhodnocena a oceněna jejich dosavadní práce, došlo i na předávání pamětních medailí a čestných uznání členům místního sboru. Předseda Místního národního výboru v Zubří p. Miroslav Havlík č. 9 (na tribuně vpravo) a zástupce Okresní požární inspekce ve Žd’áru nad Sáz. major Matea (vlevo) předali pamětní medaile těmto zasloužilým členům: za čtyřicetiletou práci ve sboru – Josef Svoboda č. 63, Kostecký František č. 15, Filipi Václav č. 50, Jinek Miloslav č. 30 a Jambor Emil č. 66. Za třicetiletou práci byl oceněn medailí Josef Svoboda č.’76 a za dvacetiletou práci Janů Josef č. 11, Žák František č. 31, Jinek Antonín č. 32 a Klimeš Boh. č. 38. Všichni členové sboru obdrželi čestná uznání za příkladnou práci. Při tomto výročí byla za veliké účasti občanů předvedena ukázka námětového cvičení – použití pěny při hašení budovy MNV. Cvičení provedli se svou technikou požárníci z Nového Města. Potom už nic nebránilo tomu, aby bylo vše patřičně oslaveno na parketu u rybníka, kde do pozdních nočních hodin vyhrávala hudba z Ostrova. A nakonec ještě jména oceněných požárníků na snímku: z levé strany – František Kostecký, Filipi Václav, Jinek Miloslav, Svoboda Josef č. 76, Jambor Emil, Janů Josef, Klimeš Boh., Jinek Antonín, Svoboda Josef č. 63 a Žák František.

Místní požární sbor v Zubří nejenže sám uspořádal na louce u Pálenin několik soutěží v požárním sportu, ale sám se také těchto soutěží pravidelně zúčastňoval. V r. 1971 vstoupilo do sboru několik mladíků, kteří byli zapojeni do nácviku soutěže. Okrskovou soutěž v tomto roce uspořádal sbor v Nové vsi, kam také bylo naše omlazené družstvo dne 30. května 1971 vysláno. V poměrně těžké konkurenci vybojovali naši hasiči pěkné Imísto. Protože spokojenost s umístěním byla veliká, rozhodlo vedení sboru vyslat stejné družstvo i na okresní soutěž konanou dne 20. června 1971 v Křižínkově. Ani tam neudělali naší obci ostudu, protože soutěžili s velikou chutí a elánem a opět dovezli domů tentokrát ještě cennější třetí místo. Při návratu z této soutěže byla naplánovaná zastávka v Novém Městě v hostinci ‚U nádraží‘ – touto zastávkou náš sbor zchudl o celých 200 korun (což pokladník s radostí uhradil) Zbývá ještě popsat tehdejší účastníky okresní soutěže v Křižínkově, zachycené na snímku: horní řada zleva – předseda sboru Bohumil Klimeš č.38, Havlík M. č.9, Havlíček S. č.49, Mach A. č.86 a tehdejší velitel sboru František Kostecký st.č.15. Prostřední řada zleva: Juránek F. č.3, Svoboda J. č 63 a Havlík M č.9. mladší. A úplně nakonec spodní řada, též zleva: Žák F. č..31., Mach J. č.5 a F. Kostecký č.15 mladší. Přeprava družstva byla prováděna nákladním autem, tzv. ‚osmsetpětkou‘, které sbor v této době vlastnil (můžete spatřit v pozadí).