Nastával podzim. Hospodáři po vyčerpávající práci sklidili úrodu do stodol, vybírali brambory, orali a seli žita. Bylo sucho a v den 30. září vál ostrý jihovýchodní vítr. Nikdo netušil, jak zlý den to bude pro zdejší obec. Ke třetí hodině odpoledne lidé pracovali v polích. Náhle se valil do vesnice oblak hustého dýmu a ozvaly se hlasy: ‚Hoří! Hoří!‘ – ‚Kde?‘ Černý kouř vystupoval ze stavení Augustina Hemzy č. 24. Takto popsal v obecní kronice jednu z největších tragédií naší obce – požár spodního konce dne 30. září roku 1941 kronikář Rudolf Weber. Shořela stavení č. 24 (odkud oheň vyšel), č. 74, č. 22, č. 23, č. 21, č. 20 a č. 19. Atmosféra snímku plně vystihuje hrůznost tohoto okamžiku. Náves zavalená hustým kouřem, množství přihlížejících a zděšených lidí. Hospodář vypřáhl koně z pluhu a spěchal s nimi na náves, kde je nechal stát. Na hrázi rybníka pobíhají zasahující hasiči mezi rozpálenými motorovými stříkačkami. Oheň nenasytně požírá jedno stavení za druhým. Jen velkou obětavostí hasičů se podařilo uchránit školu. Služebná v č. 24 Božena Hájková vbíhá do hořícího stavení, aby zachránila alespoň něco z toho mála, co vlastnila. Ukrutný žár ohně jí způsobil popáleniny celého těla (byla převezena do nemocnice v Poličce, kde zemřela). Nepodařilo se vyvést několik kusů skotu, v plamenech hyne značné množství domácího zvířectva. Co k tomu dodat? Snad jen poslední větu z popsaného listu zmíněným kronikářem: ‚Chmurný je konec tohoto roku a je naším přáním, abychom od podobné katastrofy byli uchráněni‘.
