Putování za pokladem zuberského vodníka

Mapa cesty

A byl tady poslední den prázdnin, příjemné nedělní odpoledne, a místní hasiči si pro svoje spoluobčany připravili malou cyklistickou projížďku po místních lesích. Ale zkrátka nepřišli ani pěší turisté a maminky s kočárky. I pro ně byla připravena krásná procházka místními lesíčky zvanými „Páleniny“ a „Kapradiny.“ Sraz byl na návsi, která se hojně zaplnila nadšenými zájemci jak o cyklotrasu, tak o pěší turistiku. Každý si mohl svou trasu prostudovat na mapě.

Zuberští vodníci

Celé naše putování museli zahájit samozřejmě „zuberští vodníci. “Donesli truhlu s pokladem, vysvětlili všem, že pokud budou chtít získat poklad, tak musí cestou splnit připravené úkoly a na konci cesty si truhlu s pokladem najít. A pak odešli truhlu schovat za rybník.

Každý, kdo chtěl vyrazit na cestu, musel splnit hned na začátku první úkol, a to složit nějakou skládačku nebo ti starší poskládat hlavolam. Na plnění všech úkolů se podílely celé rodinné týmy. Tak například jedním z několika úkolů bylo hledat věci, které nepatří do lesa, nebo házet šiškami na stromy tenké a tlusté, což dalo mnohým zabrat. Zajímavé byly i přírodovědné poznávačky, a to správně určit luční květiny nebo pojmenovat některá zvířata. A docela dobře se všichni poprali s úkolem, ve kterém museli hledat po lese ukrytá zvířátka. Ale i toto všichni dobře zvládli. Když všichni zdárně dorazili za rybník, mohli si chvilku odpočinout, ale ti neúnavní ještě skákali přes lano, chodili na chůdách nebo prolézali tunelem.

Vodníci na šlapadle

A pak již přijeli po rybníce na šlapadlech vodníci. A prý: „….hledejte truhlu s pokladem….“ Všichni se rozběhli, ale ouha, chvilku trvalo, než ti nejzdatnější pátrači truhlu s pokladem objevili. Ale nastal ještě další problém, truhla byla zamčená a bylo nutné najít ten správný klíč, a tak se museli zase všichni rozběhnout a nosit vodníkům klíče, které byly rozházené v trávě, než byl objeven ten správný. Hurá! A teprve nyní mohlo začít rozdávání pokladu. Byly to ale dobroty, na všechny se dostalo, jenom na vodníky nic nezbylo.

A jaký byl konec? Kdo chtěl, mohl si opéci párek a kdo chtěl, mohl se svézt na šlapadlech po rybníku. Spokojenost byla nejen na straně zúčastněných, ale i organizátorů. Nesmíme ale zapomenout poděkovat panu Jaromíru Jamborovi za sponzorské dary pro naši akci. Díky.