Pohádková cesta lesem

My zuberáci si umíme udělat čas na naše nejmenší, na naši nastupující generaci i v tak uspěchané době, jaká je dnes.Proto SDH Zubří spolu s Obcí Zubří uspořádali pro naše děti akci plnou pohádkových postaviček.Ale jak už to v Zubří chodí, bavily se nejen děti, ale také my dospělí.

Klaun

Akci jsme umístili do lesa u Pálenin. Samozřejmě že předcházela dlouhodobá příprava a správná organizace do všech detailů.Nutná byla také úprava terénu a příprava sezení. A potom mohlo vše začít.Děti byly správně naladěny, do lesa vstupovaly s napětím, co a kdo je tam bude čekat. A tak na tajuplné cestě lesem děti potkávaly řezníka Krkovičku, vílu s vodníkem, Karkulku s babičkou a myslivcem, loupežníky, myšku s myšákem, krále s princeznou, čaroděje, čarodějnici i čerta a nechyběl ani motýl Emanuel s Makovou panenkou.Ale hlavní slovo zde měl klaun, který uváděl děti na správnou cestu do pohádkového lesa , a také šašek, který měl pro každého, kdo zvládl projít všemi nástrahami, připravený balíček sladkých dobrůtek a malého plyšáka.

Chůze poslepu

A jaké že úkoly si naše pohádkové postavičky pro děti připravily? Tak třeba házení na cíl, lovení rybek ve studánce, chůze po laně, které bylo uvázané ve výšce mezi stromy, hledání ztracených perel z náhrdelníku princezny, střelba ze vzduchovky do terče, střílení prakem, poznávání lesní zvěře, hledání ukrytých lesních zvířátek, v temném lese musely děti jít poslepu a jediným pomocníkem jim bylo lano uvázané na stromech, no a propustkou z pohádkového lesa byla kresba kouzelnou křídou na kouzelnou tabuli, potom se teprve objevila cesta z lesa ven.

Vodník

Možná se Vám bude zdát, že byly úkoly těžké, ale kdepak, na zuberské děti si jen tak nepřijdete. Zvládly všechno Ale kdosi chodil po lese a snažil se zastrašit návštěvníky .Byl to vodník ze zuberského rybníka, který cestoval s konvičkou plnou piva a potápěčskou výzbrojí po lese a občas někoho snad i vylekal.

Jízda na ponících

Ale tím program našeho odpoledne pro děti zdaleka nebyl u konce. Čekala na ně projižďka v „kočáře“ taženém malými poníky .To byla ale jízda! Jelo se s větrem o závod! A ti nejodvážnější měli možnost svést se i na osedlaných ponících.A že jeli všichni, to je zcela jasné.Nechyběla ani přetahovaná lanem s pěknou valnou hromadou a kdo chtěl, tak se mohl vrátit do svých dětských let a skákat přes točící se lano.Tady se ukázalo, že i v nás dospělých je někde v hloubi stále ukrytá hravá dušička.

A na závěr celého odpoledne bylo pozvání na sraz aut veteránů, která k nám do Zubří zavítala. A že bylo na co se koukat .A to byla poslední tečka na závěr.Bavili se všichni bez ohledu na věk, tak jak to my zuberáci umíme.