Zubří je jednou z mála okolních obcí, kde se dosud udržují různé starší zvyky a obyčeje. Mezi ně patří i maškarní Martinské hody. Slaví se v neděli nejblíže svátku sv. Martina, který připadá na den II. listopadu. Původním smyslem tohoto hodování byla pravděpodobně oslava úspěšného ukončení zemědělských prací na vesnici. Od kdy se Martinskéhody v Zubří slaví, asi již nikdo nezjistí. Jisté však je, že se v roce 1928 po určité odmlce opět hody v Zubří slavily a kronikář Josef Kalášek je popsal následovně:
Naši občané si řekli, že v tomto jubilejním roce oslaví posvícení tak, jak to kdysi bývalo za starých časů. Dle tehdejšího způsobu zabili dobře vykrmeného obecního býka, v rolnických domech po 4 . 5 husách a ještě něco Z ostatní drůbeže, aby byla polívka dost dobrá. Tedy masa bylo dost a zdárného pečiva ještě víc. Před ‚rathouzem‘ postavena pekná máj a u ní nezbytná kazatelna. V neděli 11.11. po poledni začala slavnost. Průvod vyšel ze starostova dvora. Napřed Horácká hudba, potom jezdci (bílý, červený, pardon, družička, marky tán) a za nimi omladina v dvojstupech. Celkem účinkovalo na 60 osob. Šli pro stárka a stárkovou, mládka a mládkovou ajiné hodnostáře rozhodující při této slavnosti. Když bylo vše pohromadě, bylo u máje souzení a obhajování berana (za starších dob stínání). Potom byla dlouhá řeč kazatelova. Ku zpestření přispěla velice zdařilá skupina cikánů, minister. auto aj. Celkem se to líbilo – až na tu zimu. Potom byla taneční zábava – ale tam bylo zase tuze horko.
Obdobným způsobem jako v roce 1928 se Martinské hody v Zubří slaví v podstatě dodnes, i když ne každým rokem. Všechny možné hříchy a různé neplechy spáchané v dědině za minulý rok se svalují v hodovém kázání na nešťastného berana, a ten je za to odsouzen ke ztrátě hrdla a nakonec omilostněn. Všechno dosud utajované se dostane na veřejnost, mezi skutečnými prohřešky se často objeví pro zpestření i různé výmysly. Hodovékázáníje součástí pestrého maškarního programu zakončeného hodovou taneční zábavou.
Mnohé o zuberských Martinských hodech, ale nejen o nich, vypovídá ‚zuberská hymna‘ zpívaná na návsi za doprovodu kapely před kázáním o hodech:
Zuberáci každým rokem hody slaví,
na návsi pak zase k tomu májku staví.
A tam vždycky zmrzlí v stoje poslouchaj ty hříchy svoje – jeden na druhého.
Kazatelům hned po hodech napráskají,
zakrátko se ale znovu rádi mají.
A tak jako v ráji ptáček má se každý Zuberáček – ve vesničce svojí.
Použitý zdroj: ŠTARHA, Ivan, SVOBODA, Pavel. Zubří u Nového Města na Moravě : Minulost a současnost. Ing. Pavel Svoboda. 1. vyd. Zubří : Vydala obec Zubří k 650. výročí nejstarší písemné zprávy, 1998. 85 s.