Současnost

Obec po roce 1850

Rok 1850 přinesl nové uspořádání všech obcí. Nové Město se stalo sídlem okresního hejtmanství. Politický okres novoměstský byl rozdělen na tři okresy soudní: žďárský, novoměstský a bystřický. V čele každé obce stál od roku 1850 starosta. Prvním zuberským starostou byl zvolen Josef Dostál z č. 20. V politickém i soudním okrese Nové Město na Moravě zůstalo Zubří až do roku 1949, kdy bylo sídlo politického okresu (okresního národního výboru) i okresu soudního přeneseno do Žďáru nad Sázavou. V roce 1980 ztratila zuberská obec samostatnost a Zubří bylo připojeno k Novému Městu na Moravě jako jeho místní část. Samostatnou obcí se opět stalo v roce 1992.

Škola

Po vydání všeobecného školského řádu Marií Terezií 6. prosince 1774 a tím zavedení povinné školní docházky bylo Zubří přiškoleno do Olešné, do jejíž farnosti patřilo. Aby zuberským dětem odpadly strastiplné zimní cesty do Olešné, byly okolo roku 1860 provizorně vyučovány v některé ze zuberských pazderen. Podle vzpomínek dědouška Kozákového, uvedených v zuberské kronice, to mělo být v bývalé Ondráčkově pazderně, podle operátů sčítání lidu z roku 1857 asi v pazderně, náležející k sousední usedlosti Č. 23. Když byl v roce 1865 dostavěn obecní dům, začalo se vyučovat tam. Někdy od roku 1867 vyučoval zuberské děti na tehdejší radnici vysloužilý voják četař Sláma, který byl v okolí znám pod jménem Bezručka nebo také Mexikán. Sláma pocházel z Odrance. Se stráží rakouského vévody Maxmiliána odešel v roce 1864 do Mexika. Když byl císař Maxmilián v Mexiku v roce 1867 popraven, vrátili se vojáci domů. Sláma přišel v Mexiku o levou ruku ajako invalida konal v okolí různé služby.
V roce 1871 prosadili Zuberští stavbu nové školy. Školu postavil za 4240 zlatých novoměstský stavitel Karel Šír. Stavba byla dokončena v roce 1872 a 27. října téhož roku slavnostně vysvěcena. Ještě ve školním roce 1872/73 se v nové školní budově začalo učit. Pravidelné záznamy v Katalogu o prospěchu a návštěvě školy žáků začínají až v dubnu 1873. Do nové školy tehdy přišlo 58 zuberských dětí. Prvním známým učitelem byl od roku 1873 do roku 1896 Vojtěch Kuba z Nížkova. V roce 1899 byla škola přestavěna a rozšířena na dvoutřídní. Obec přikoupila v roce 1900 pro školu část louky a zřídila na ní hřiště. Budova školy byla pak v dalších letech ještě mnohokrát přestavována. Od roku 1948 je v ní také mateřská škola. Pravidelné stravování bylo ve škole zavedeno v roce 1975, kdy zde byla zřízena školní kuchyně. Ve školním roce 1996/97 zde byli v jednotřídce vyučováni žáci 1. až 3. třídy.

Obecní dům

Podle v zuberské kronice zachycených pamětí Antonína Svobody z č. 29, který zemřel v roce 1949 ve věku 91 let, se v roce 1864 začal stavět obecní dům, tehdy nazývaný rathaus nebo radnice. Toho roku byly postaveny zdi a dřevěný vrch, v zimě 1865 tesaři dodě1ávali poslední práce. Kromě pohostinství a obecní správy, které tu působí dodnes, byla budova využívána k různým dalším účelům. Před postavením školní budovy se zde vyučovalo. Mnozí zde pamatují také kovárnu, která bývala obcí na určitá období pronajímána zájemcům. V roce 1948 byla v severní části budovy zřízena obecní prádelna, sloužící svému účelu jen několik let. Obecní dům se také několikrát přcstavoval a upravoval. Nová krytina je na budově od roku 1951, břízolitovou omítku dostala budova v roce 1979. Z tohoto roku pochází také zuberský znak vyrytý v nové omítce technikou sgrafita.

Zuberští vojáci

Operáty sčítání lidu zachycují mimo jiné zajímavosti i zprávy o Zuberácích, kteří sloužili císaři j ako vojáci. V roce 1880to například byli ‚ve zbrojné službě vojenské‘ Josef Svoboda z č. 29, vojín 7. pluku dělostřelectva, Jan Jambor z č. 12, vojín od téhož pluku. Josef Moravec z Č. 11 od 3. pevnostního pluku dělostřelectva a Josef Honek z téhož čísla, vojín ‚u císařského hřebčáku‘. ‚Na dovolené až do povolání‘ byli František Krejča z č. 63, vojín od obrany zemské, Jan Dostál z Č. 50 od 7. pluku dělostřelectva, Josef Kubík z téhož čísla od 17. praporu myslivců, František Jinek z Č. 46, voják od císařského hřebčince, Jan Haupt z Č. 41, vojín od zemské obrany a František Svoboda z Č. 35, vojín 8. pluku pěchoty, který dostal v roce 1875 povolení k vystěhování se do Ameriky. ‚Na dovolené až do vřazení do reservy‘ byli Jan Dvořák z Č. 25, vojín od 6. pluku dragounů a Jan Hemza z č. 15, vojín od 7. pluku dělostřelectva.

Hasiči

Příliš časté požáry a jimi napáchané škody v druhé polovině minulého století si vynutily organizovanou obranu proti nim zakládáním místních sborů dobrovolných hasičů. Nejvíce těchto sborů bylo v zuberském okolí založeno v 90. letech 19. století. V Zubří se tak stalo v roce 1893 (stanovy byly schváleny 18.2. 1893). Do sboru vstoupilo 20 členů, náčelníkem byl zvolen Antonín Honek. V roce 1908 si sbor pořídil čtyřkolovou stříkačku a v roce 1928 novou motorovou dvoukolovou. Tehdy byla prodána nejstarší stříkačka, sloužící již od roku 1879. Nová doba s sebou přinášela další zdokonalení a nákupy hasicí techniky. Nejvážnějšími zásahy místního hasičského sboru byly velké požáry obce v roce 1922 (horní konec), v roce 1941 (dolní konec) a požár u Votavů Č. 1 v roce 1960.

Hasičská zbrojnice

Novou požární techniku má hasičský sbor uloženou v hasičské zbrojnici, která slouží současně jako obecní zvonice. Doba, ve které vznikl tento objekt, není přesně známa. Když v roce 1751 vydala Marie Terezie příkaz o vyhlašování požárního poplachu úderem na zvon (tzv. ‚ohňový patent‘), začaly se na návsích objevovat zvonice jednoduché konstrukce. Ty kromě požáru ohlašovaly každý den poledne a večerní klekání k modlitbě. Zvon na zvonici oznamoval smrt příslušníka obce a doprovázel truchlící při pohřbu. Taková jednoduchá zvonička stála patrně i na návsi v Zubří. Po vydání ‚požárního zákona‘ pro Moravu v roce 1873 byly zvoničky ve větších obcích přestavovány na hasičské zbrojnice. Pravděpodobně brzy po vzniku hasičského sboru v Zubří byla rozšířena nebo přestavěna i zuberská zvonička do dnešní podoby. V roce 1942 byl pro válečné účely odebrán i zvon z hasičské zbrojnice a později nahrazen zvonem železným. V roce 1991 byl objednán nový zvon, v příštím roce byl již zavěšen a posvěcen. Současně byla nově pokryta střecha a opravena věžička. U příležitosti stého výročí hasičského sboru v roce 1993 byla zvonice s hasičskou zbrojnicí nově omítnuta. Zvon na zuberské zvonici vyzvání od 1.2.1995 opět každodenně poledne i klekání.

Kaplička

Kaplička Malebnými stavbamijsou téměř všechny vesnické kapličky. Plně to platí i o zuberské kaplíčce, která stojí vedle zuberské školy na dolním konci vesnice. Dal ji postavit zuberský rodák Antonín Žák z č. 20. Kaple byla vysvěcena 25. září 1904. Dříve se v ní konávaly pouze májové večerní pobožnosti. Od roku 1968 se v zuberské kapličce pravidelně na svátek Petra a Pavla koná bohoslužba a Zuberáci slaví v tento den zuberskou pouť. Zasvěcení kaple sv. Petru a Pavlovi však není nikde doloženo.

Silnice

Pro každou obec bylo a jistě i bude důležité dopravní spojení s okolním světem. Z mapy novoměstského panství, kterou pravděpodobně v roce 1745 zhotovil zeměměřič Křoupal, ‚lze si udělat poměrně dobrou představu o tehdejším spojení Zubří s okolím. Cesta od Nového Města nevcházela do dědiny stejnými místy jako dnes, ale mezi grunty s dnešními čísly 23 a 24 (grunt č. 74 tehdy ještě neexistoval). Cesta z Olešné k zuberskému rybníku obcházela východně dědinu a vedla až za dvěma rybníky na humnech. Křižovatka cest k Olešné a k Vojtěchovu byla tehdy až před dnešním domkem Č. 44.
Pro Zubří nejdůležitější byla cesta do Nového Města, která byla v roce 1890 přebudována na slušnější silnici. Do Nového Města se jezdilo až do roku 1966 po prašné štětované vozovce. V tomto roce se začal k Novému Městu pokládat asfaltový koberec (2,17 km) a práce byla dokončena v roce 1967 (1,09 km). Zubří s Olešnou spojovaly dříve jen polní cesty. Úsek od Zubří k vlakové zastávce byl upraven na silnici v roce 1923 nákladem 3 000 Kč a po roce 1967 vyasfaltován. Celý úsek až do Olešné byl zpevněn asfaltovým povrchem v roce 1979. Když se od rok,111939 začal rozrůstat Podkopec, nabývala na důležitosti cesta vzhůru dědinou do kopce. V roce 1941 bylo navrhováno tuto strmou cestu, vedoucí od hospody přímo ke stavení Kotoviců č. 75, řádně opravit. Návrh však byl zamítnut ajiž v červnu se stavěla nová cesta, která byla pozvolnější. Vedla od stavení Svobodů Č. 63. Cesta na kopec stála 10000 K a byla v krátké době hotova. V roce 1947 se stavěl zaZuberskýmrybníkem letní dětský tábor a pro jeho lepší dosažení byla v témže roce vybudována i lesní silnička od pohledecké silnice ke Stolečku. Dopravní spojení mezi Zubřím a Pohledcem se podstatně zlepšilo v roce 1985, kdy byla dána do provozu přímá družstevní asfaltová silnice.

Železnice

Určitou nevýhodu pro obec, spočívající v tom, že ji míjejí hlavní silniční tahy, částečně vyrovnalo spojení železniční. Na konci minulého století se železnice začala rychlými kroky přibližovat našemu kraji. Už od roku 1884 byla v provozu trať z Brna do Tišnova. Na druhé straně byl v roce 1898 zahájen pravidelný provoz železnice z Německého (dnešního Havlíčkova) Brodu do ŽĎáru. Zbývalo proto propojit Žďár s Tišnovem přes Nové Město. Na to bylo zpracováno několik projektů, konečný byl schválen v roce 1901. Stavba celé trati byla zahájena 30. června 1903 a prováděla ji firma ing. O. Životský z Doubravníka. Na stavbu bylo nasazeno velké množství dělníků, kteří pracovali od března do října 11 hodin denně. Bylo mezi nimi i mnoho Italů. Podle vzpomínek pana Antonína Svobody z č. 29, který zemřel v roce 1949, staveli v roce 1903 Taliáni u Divišova most a dali mu jméno Dyányho most – což byl jejich partafíra. Stavba železnice pokračovala nevídaným tempem ajiž za dva roky – 23. června 1905 – byl na trati zahájen pravidelný provoz. O nejbližší zastávku se podělilo Zubří s Olešnou. Již na olešenském katastru byla v roce 1945 postavena nová dřevěná čekárna s označením Olešná. Na její stavbu poskytlo Zubří 15 plm dřeva z obecního lesa. Čekárna bohužel nepřežila nápor novodobých vandalů a před několika lety ji nahradila jednoduchá plechová bouda. Ještě během stavby železniční trati Tišnov – Žďár se uvažovalo o stavbě další železnice, a to z Litomyšle přes Poličku do Nového Města. Tento záměr se však neuskutečnil.

Nový znak obce

V roce 1990 byl vydán zákon Č. 367/1990 Sb. o obcích (obecním zřízení), který umožňuje nejen městům, ale i obcím užívat znak a prapor. Zubří využilo této příležitosti a požádalo poslaneckou sněmovnu parlamentu ČR o udělení znaku podle pečeti z roku 1749. Znak byl pak obci udělen 12. ledna 1996 rozhodnutím č. 85 předsedy poslanecké sněmovny. Starosta obce ing. Novotný nový znak převzal z rukou předsedy sněmovny Milana Uhdeho dne 31. ledna 1996 v síni státních aktů poslanecké sněmovny parlamentu ČR. Znak obce je v předaném rozhodnutí popsán následovně: ‚Ve stříbrném štítě na zeleném trávníku mezi dvěma listnatými stromy přirozených barev černá zubří hlava se zlatou houžví pod třemi (1,2) červenými hvězdami‘.

Součástí příprav akcí k 650. výročí nejstarší písemné zprávy bylo i zpracování návrhu na obecní prapor, který tvoří ‚tři svislé pruhy, zelený, bílý a zelený v poměru 1 :2: 1. V bílém pruhu černá zubří hlava s červeným jazykem a se žlutou houžví. Poměr šířky k délce listuje 2:3.‘

 

 

Zuberská kronika

Doposud nedoceněným zdrojem velmi zajímavých informací a událostí jsou kroniky jednotlivých obcí. Platí to i o zuberské kronice. První svazek zuberské kroniky nenídosud popsán, proto zůstává uložena na obci. Podle zákonných norem musí být kroniky za deset letech po uzavření svazku předány okresnímu archivu k trvalému uložení.
Zuberská kronika byla založena v roce 1923, záhy po vydání zákona o obecních pamětních knihách. Tehdejší kronikář napsal na titulní stranu úhledný nápis Pamětní kniha obce Zubří. Od té doby se ve vedení kroniky vystřídalo mnoho kronikářů. Mezi nimi jsou bohužel i několikaleté mezery, z nichž nemáme v kronice žádné zprávy.
Knihu začal psát o vánocích 1923 tehdejší správce školy Jan Řehoř, který zachytil události od 1. světové války po rok 1924. Další záznam je z roku 1927 od neznámého autora. V roce 1928 byl ustaven do funkce správce školy Josef Kalášek, který vedl kroniku do roku 1935. Rok 1936 napsal rovněž neznámý autor. V roce 1937 byl jmenován řídícím učitelem v Zubří RudolfWeber, který psal záznamy do kroniky v letech 1937-1939. V roce 1972 se pan Weber vrátil k psaní kroniky a zpětně napsal roky 1940-1952. Po tomto roce nejsou v kronice dlouhou dobu žádné záznamy. Až v roce 1980 se vedení kroniky ujal František Ondráček, který zachytil události z let 1979-1981. Od roku 1992 vede kroniku Jiří Svoboda.
Zuberská kronika dvakrát opustila Zubří. V roce 1940 byla z příkazu nadřízených orgánů odevzdána a společně s dalšími kronikami českých obcí z Moravy uložena v Zemském archivu v Bmě. Domů do Zubří se vrátila až po válce. V roce 1984 postihl kroniku stejný osud jako všechny kroniky obcí, které v rámci integrace ztratily samostatnost. Podle rozhodnutí ONV Žďár nad Sáz. musela být odevzdána k trvalému uložení do státního okresního archivu. Po opětném osamostatnění obce se kronika v roce 1992 do Zubří vrátila, mezi archiváliemi zuberské obce v okresním archivu zůstala jen její kopie.

Obchody

Životně důležité pro obyvatele vesnice jsou dobře fungující obchody. První zmínka o obchodu v Zubří je z roku 1880. Tehdy vč. 20 bydlel pachtýř Jan Svoboda a vedle polního hospodářství provozoval obchod. V roce 1910 bydlel v Č. 76 Josef Musil, který měl v domku obchod s potravinami. Vedle tohoto obchodu je v roce 1911 ještě uváděn obchod smíšeným zbožím Antonína Chrousta (patrně v obecním domě). V roce 1924 již tento obchod smíšeným zbožím provozuje Josef Svoboda, navíc je v obci také obchod s vejci a máslem Emílie Dufkové. Další informace o obchodech se již dozvíme z kroniky. Ta uvádí, že v roce 1928 ‚Svoboda Josef, který měl asi po 20 let v pronájmu hospodu, si v tomto roce postavil v horním konci dům a zřídil obchod‘. Mnozí tento obchod v č. 47 ještě pamatují. Do roku 1948 stála na návsi v místě dnešní autobusové čekárny‘ budka trafikantky paní Hlaváčové Č. 37′. Trafika musela v tomto roce ustoupit stavbě mostní váhy. V roce 1950 byla otevřena družstevní prodejna Rozvoj v Č. 23. Do té doby byly obchody u Svobodů č. 47 a u Dufků č. 19.pbchod z č. 23 se po nějaké době přestěhoval opět do č. 19. Nová moderní prodejna za návesním rybníkem na místě bývalého chudobince byla zkolaudována v roce 1978 a příští rok předána k užívání Jednotě Velké Meziříčí.

Elektřina

Až do roku 1939 se v Zubří svítilo petrolejovými lampami a obilí mlátilo pomocí motorů poháněných benzinem nebo pomocí žentourů tažených dobytkem. Teprve 31. října 1939 na přátelském večírku za účasti všeho občanstva a vedoucích činitelů, zúčastněných při stavbě elektrické sítě, prvně tohoto roku zazářila elektrická světla v naší obci. Zářící světla za tmavých nocí budou trvalým pomníkem díků těm, kdož se obětavě přičinili o zbudování díla ku prospěchu všech občanů naší obce H. Obyvatelé Podkopce se zavedení elektřiny dočkali až v roce 1948, kdy současně byla zavedena i do letního tábora.

Telefon, rozhlas

V roce 1948 byl do obce zaveden také telefon. První aparát byl ve veřejné hovorně v hostinci. Ve stejném roce naposledy vybubnovávala obecní zprávy známá postavička ševce Jambora, kterému zuberská mládež natropila mnoho pověstných naschválů, a kterého mnozí ještě pamatují jak důstojně vybubnovával zprávy v kožených holínkách a jak velkou ozdobou jeho tváře byl nahoru nakroucený mohutný knír. Kronika totiž praví, že v roce 1948 stará tradice vyhlašování veřejných zpráv obecním bubeníkem dožila. Montér Vilém Kuchta ze Březí v měsíci září provedl montáž vedení a reproduktorů veřejného rozhlasu. Tím se značně zjednoduší informovanost občanů ve všech částech vesnice.

Výletiště

Oblíbené letní taneční zábavy zvané ‚výlety‘ se v Zubří konávaly na různých místech. V dřívějších dobách v lese u olešenské zastávky, pak na humnech ‚u Kozáků‘ a takév místech, kde kdysi stávala Korábova pazderna. V roce 1979 začal hasičský sbor budovat betonové výletiště na místě bývalého stavení Homolkových, v místě lidově zvaném Na Homolčáku. Od té doby se všechny letní kulturní akce konají tam.

Zuberský kostel

Snad v žádné obecní kronice nemůže chybět nějaká místní pověst. V Zubří najdete zvonici, kapličku, ale nenajdete zde kostel. A kdo za to může? To se dozvíte ze zápisu v roce 1929:

Za dávných a dávných dob domluvili se zuberští občané, že si vystaví kostel a také se do toho dali. Vykopali základy nad vesnicí na místě, kde bydlí nyní u Kotoviců Č. 75, vypálili cihly a vykonali ostatní přípravy, ale kostela dosud nemají.
Co blhem dne vystavlli – přes noc zmizelo. Tedy v noci hlídali a vidlli, jak starý zubr odnášel cihly a ostatní stavební materiál po celou noc k Olešné. A proto je kostel tam a ne u nás.
Tak to vypravuje svým vnukům babička Honková a sama tomu věří, poněvadž prý to na vlastní oči vidlla.

 

 

Použitý zdroj: ŠTARHA, Ivan, SVOBODA, Pavel. Zubří u Nového Města na Moravě : Minulost a současnost. Ing. Pavel Svoboda. 1. vyd. Zubří : Vydala obec Zubří k 650. výročí nejstarší písemné zprávy, 1998. 85 s.